domů >  autori-citaci >   > 





„Pokud tedy cvičíte taiji, respektive se o to pokoušíte nebo se zabýváte jiným uměním, je třeba si uvědomit ještě jednu věc. Jsou tři etapy vývoje. Nelze žádnou přeskočit ani uspíšit. Čas je zde podmínkou, ale v žádném případě není zárukou postupu.

První fáze je řemeslo neboli osvojení techniky, dovednosti. Každodenní dřina a práce. Odříkání. Řehole. Přítomnost touhy po ohodnocení. Snaha být lepší, vítězem. Řemeslo znamená v cíli ovládnutí techniky, formy a přímá závislost na ní. Zručnost. Již v této části se nám dostává nejrůznějších odměn a darů, které ale mohou být zároveň zkouškami, jsme-li připraveni na další úsek.
Umění je fáze dvě a je cestou za techniku. Pronikání do hloubky, pod povrch věcí. Zjemňování, zvyšování citlivosti Poznání síly techniky a síly srdce. Modlitba, prosba, dávání. Počátky vědomějšího kontaktu se zdrojem všeho. Nebezpečí ješitnosti a pýchy či pocitu, že jsme něco dokázali.
Třetí fáze je pochopení neboli cesta. Ani prosba, ani modlitba není třeba. Víme, že dostáváme právě to, co je v dané chvíli třeba. Oproštění se od techniky. Přirozenost. Naprostá víra ve správný chod věcí. Pokora. Soucit. Přijímání. Laskavost.

Co je tedy cílem taiji? Taiji nemá cíl. Jediným cílem taiji je taiji.“

Taiji_Pardubice.jpg

Web:
Pletánek, Jan. Kurzy a cvičení : TAIJI, QIGONG, SHIATSU: Taijiquan, úrovně a varianty: Texty a články[online]. Pardubice, 2006. Dostupné z WWW: <http://taiji-pardubice.cz>. [q197] [s11]